Pastier a stádo, sloboda.

Pastýř a stádo. Svoboda
Ragdaj
Ve světe bojových umění existuje pojem (úkaz) jako "bezkontakt". Kolem tohoto pojmu je mnoho nepodložených domněnek a lží. Někteří říkají, že "to není možné, protože to se nemůže být možné", jiní zase zařazují tento jev mezi nedostižitelné schopnosti, nevysvětlitelné na základě současného vědeckého poznání.
Předkové, kteří se zbývali bezkontaktem, jej nazývali různě- "nakat", "vodění" (ve smyslu vodit) a "puštění".
V podstatě žádný bezkontakt neexistuje. Vždy je kontakt, jen je pro necvičené oko neviditelný. Vzájemný kontakt se děje na mnohem jemnější úrovni. Na úrovni pochopení pohybu, síly a směrování (pozn.překl.-asi ve smyslu usměrnění vůlí). Vše jsou to stavy (prostředí) energie a jsou hmotné (pozn.překl.-hmota =energie). Na "hmotu" je možno působit "hmotou" stejné podstaty (energií). Působit na ni (ovlivňovat ji) je možno tím samým prostředím - například vědomím na vědomí, tak i způsoby, které jsou součástí tohoto prostředí.
Na tomto příkladu můžete pochopit způsob podobného vzájemného působení
Mým prvním učitelem ruské bojové tradice a ruské národní psychologie byl Jevgenij Bagajev. Ten se učil u Sanyče moudrému mazickému umění (mazik-druh čaroděje), také musel projít učením a být zasvěcen knížetem Golicynem (v jeho rodové linii). Jevgenij mi předváděl různé druhy "nakata". Nejvíc mne udivilo, že působil na moje vědomí prostřednictvím obrazů živých představ. Tak například ustanovil představu napnutého provazu, já jsem šel k němu a zakopl o tento (virtuální) provaz a ztratil rovnováhu. Tenkrát se mi zdálo, že je to kouzlo. Teď, když se můj vědecký světový názor změnil na pojetí světa, ve kterém má místo Duše, Síla, Pohyb a Duch, mohu sám dělat podobné "zázraky". V podstatě v tom ale žádné zázraky nejsou. Co to tedy je ? Představte si: je jen vědomí, které se šíří z duše do okolí. Tato energie (fluidum) pramení přímo z duše. V podstatě se do světa šíří sama Duše. Vědomí je naplněno obrazy (které nejsou nic jiného než otisky-koláže okolního světa) a současně jsou vlastnosti vědomí podobné vodě- vědomí "teče s kopce" a naplňuje prázdné údolí. Toto prostředí-pole je nekonečné. Obklopuje všechny živé bytosti. Vědomí má každý vlastní a současně všechny obklopuje společné sjednocující pole. Tak například blízcí lidé o sobě vědí i na velkou vzdálenost, milující se lidé si vzájemně mohou číst myšlenky a uhodnout přání. Proč ale nemůžeme něco podobného cítit ke všem lidem a k celému světu? Proč se tyto schopnosti objevují v krajně extrémních situacích (např ve válce) a u osvícených (lidé vysoce duchovně rozvinutí)?
Co je to za vězení, ve kterém trčíme?
vězením jsou ve skutečnosti obrazy-představy uvnitř nichž se nacházíme. Tyto představy jsou jako plátno (obraz) z pohádky o Buratinovi, na kterém je namalován krb. A musíte mít dlouhý a ostrý nos, abyste protrhli tyto tapety a vykoukli za ně na skutečný svět!
Tady mne napadá dobrý příklad. Ve vesnici, kde jsem prožil dětství, bylo mnoho zajímavých lidí. Jedním z nich byl chlapík jménem Frigorij. Byl pastýřem a dělal fantastické věci. Vyhnal krávy na pastvu, vzal obyčejnou hůl a touto holí přenášel svou pozornost do země. Udržoval pozornost (vědomí) a hůl na zemi, obcházel stádo a dělal Čáru, kterou uzavřel do kruhu. Potom odešel za svými záležitostmi a nechal krávy ať se samy pasou. Až do jeho příchodu krávy VŽDY zůstaly uvnitř kruhu. Ve vsi byl považován za čaroděje.
Kým ale byl? Byl člověkem, jehož pozornost neskákala z jedné myšlenky na druhou, mohl se soustředit na to, co dělal-stvořil obraz úžasně přesný a naplněný silou (intenzivni)
Krávy byly uvnitř toho obrazu jak v ohradě, ale neviděly a necítily tu ohradu.
Teď si představte sebe jako tu krávu v ohradě
Myslím, že každý z nás má svou ohradu (omezení) a ne jen jednu. Každá ohrada (omezení) je jen- obraz. A tento obraz není nic jiného než pevné přesvědčení o sobě nebo o světě. Všechny tyto obrazy tvoří v podstatě něco jako vězení.
Možná jsou někde blízko pastýři, kteří chtějí, aby člověk byl uvnitř určitých obrazů, pak se dá lépe řídit, držet v ohradě nebo na uzdě, přesně jako dobytek.Většinou ale my vězníme sami sebe. To dokládá náš způsob reakce na události a jevy, které nesouhlasí s naším obrazem světa. A pokud se najednou někdo osvobodí nebo udělá něco, co ostatní nezvládnou, zneklidní nás to a nutí nás to toho člověka srazit zpět a ne se k němu přidat, dělat to samé co on a možná líp.
Většinou se nám zdá, že jsme svobodni, přestože se ve skutečnosti můžeme pohybovat jen uvnitř obrazu. Zdá se nám, že žijeme v reálném světě, ale ve skutečnosti se díváme na svět skrz svoje obrazy (představy, prizmata svých představ) ve vlastním vědomí. Zdá se nám, že nejsme nijak ohraničeni, ale ve skutečnosti jsme "malodušní"-naše duše je potlačená a nedotýká se toho, co jí může způsobit nepříjemnosti nebo tlak.
Zdá se nám, že jsme došli dál než naši předkové. Zapomněli jsme ale pravdivou historii, zapomněli jsme, kdo byli bohatýři, kteří šli samotní proti celé armádě. Zapomněli jsme, že byli bohatýři, kteří silou své Duše pohnuli Nebesy.
Dnes obdivujeme tváře z módních žurnálů, ale ne ty obyčejné kluky, kteří položili život za vlast, nebo prosté ženy, které se ze soucitu starají o opuštěné děti v dětském domově.
Kráva je bystré zvíře, ale není schopna poznávat (rozšířit své poznání). Stejně člověk-nerozvíjí svou schopnost pozorovat,vnímat, poznávat a řídit své poznání dokud má jako zvíře teplý chlívek a plný žlab..
A svoboda je někde mimo! A my ji cítíme! Osvobodit se můžeme rázem (skokem, naráz)-například užitím psychoaktivních látek a speciálních praktik. Ale výsledky budou jen dočasné. Skutečně se osvobodit můžeme jen jedním způsobem-postupným odhalování pasti za pastí, obrazu za obrazem (představy). A cítit! Cítit, kam je třeba jít. (pozn.překl.- ve smyslu rozvíjející se intuice).
Jako v pohádce, Kostěje je nutno zabít-a porazit ho je možno jen jedním způsobem. Postupně se osvobozovat z každé pasti (pozn.překl.-falešné představy). Když se osvobodíme od jedné vrstvy, uvidíme druhou. Buratinovi v pohádce stačilo protrhnou jednu tapetu (obraz), aby uviděl skutečný svět. V ruských pohádkách je popis přesnější.
"Ivan-carevič porazil draka s dvanácti hlavami, rozřízl mu trup a vpravo našel truhlici, v truhlici-zajíce, v zajíci- kachnu, v kachně-vejce, ve vejci-semínko."
Toto je úryvek z pohádky "Křišťálová hora", která popisuje takovou teorii jako je "stanovení cílů".
Vůbec není jednoduché uvidět pasti a omezení (ohraničení). Ale jestli cítíš, že žiješ ne podle svého (nevelíš si, cítíš, že to není ono), ne svůj život, jestli místo jeřába na nebi chytáš sýkorky (úsloví), jestli cítíš stesk a prázdnotu, kterou nemůžeš ničím známým zaplnit, pak jsi nejspíš v pasti a v ohradě.
Jak je možno uvidět tyto omezení (ohrady)? Je možno je uvidět, když se o to snažíte- přejete si to, směřujete k tomu. Tyto cíle se mohou ukázat jako cizí-zasazené do vašeho vědomí. Cíle se mohou ukázat jako falešné- sice vaše, ale určené dětským rozumem a zastaralé.
Během (pomocí) práce na cílech je možno mnohé poznat. Například to, že cíle nevíří kolem tebe jak hustý oblak, ale přesně na sebe navazují a vedou tě k hlavnímu cíli-na vrchol. Tento vrchol je hlavním cílem-dovršením.Životní úkol. Předkové to nazývali Skuma. Ve stáří jej každý začíná cítit, ale cítit jako něco, čeho nedosáhl, ve srovnání s tímto cílem je vše ostatní prázdné a malicherné. Ale ve stáří už člověk nemá čas ani sílu něco změnit.
Něco změnit je možno TEĎ. Neodkládejte to.
RagdajZobraziť preklad